Report k 3/2025

Ahoj, přátelé Apofyse,

tak si představte, že Apofys, náš šklíbí blesk, demolice na čtyřech tlapkách a kočičí synonymum pro chaos, měl v březnu… relativní klid. Ale nenechte se zmást! Ticho před bouří…

Jakmile vykouklo první sluníčko, Apofys byl první, kdo vyskočil na terasu. Rozvalil se jak kočičí solární panel, nastavoval kožich paprskům a tvářil se, že je v hluboké meditaci. Ve skutečnosti jsme si ale jistí, že v hlavě počítal sprinty, trasy, úhly odrazu a připravoval jarní výbuch energie.

Celý měsíc tak nějak nahlas nedělal nic… ale podezřele si šetřil síly. Občas se rozběhl jen tak z nuly na sto v obýváku a pak se tvářil „Test dobrý. Reakční doba v normě.“

A když zrovna nebyl vidět? No… o to horší to bylo. Jednou se vrátil z venku tak uřícený, že vypadal, jako kdyby právě doběhl Tour de Šklíba. Byl celý zadýchaný, kožíšek rozcuchaný, packy od hlíny… a tvářil se, že rozhodně nic neprovedl a nikde neběhal. My si ale myslíme své. Buď zase přeskakoval keře, nebo trénoval olympiádu ve sprintu mezi záhony. Možná i obojí najednou.

A když si náhodou dal pauzu, ulehl doma do pelíšku, rozplácl se přes půl místnosti a tvářil se, že dobíjí baterky na další kolo. Když jsme kolem něj opatrně prošli, jen pootevřel oko jako „Jo jo, vidím vás. Ale teď nejsem nebezpečný. Zatím.“

Díky Vám, jeho báječným virtuálním rodičům, si Apofys mohl březen užít naplno! trochu si zalítat, trochu si zadřímat a hlavně plánovat další kolo apofysovského běsnění.

Mějte se krásně a pokud Vám doma náhodou mizí věci ze stolů, pod nohama se vám mihne stín nebo slyšíte sprint po chodbě v 5:42 ráno… gratulujeme. Vaše kočka právě objevila svého idola Apofyse.

Váš tým Šklíby