Report k 9/2025

Ahoj, přátelé Apofyse,

září u nás neproběhlo. Září u nás proběhl Apofys. Doslova. Jeden den sprintoval po chodbě s pohledem akčního hrdiny, další den trénoval let z gauče na stůl a zpět. Když se ptáme proč, odpověď je jednoduchá… protože může.

Ráno začíná ve stylu raketového startu. Ještě než se rozlepí oči, Apofys už běží. Kam? To neví nikdo. Někdy zkontroluje hračku, někdy misku, někdy jen běží, aby připomněl, že rychlost je jeho duchovní směr.

Jeho specialita? Přepadení ze zálohy. Člověk si klidně sedí a najednou kolem proletí chlupatá šmouha s ocasem jako kometa. Když se ohlédnete, Apofys už zase sedí o tři metry dál, olizuje packu a tváří se, že on určitě ne.

Jednoho zářijového rána se rozhodl „pomoci“ s úklidem. V praxi to vypadalo tak, že skočil do prázdného koše, převalil ho a odkráčel pomalu pryč, jako kdyby právě dokončil experiment NASA.

A když se unaví (po zhruba 48 sekundách intenzivního výkonu), lehne si doprostřed chodby, roztáhne packy, vydechne a vypadá, že zrovna dokončil maraton. Každý pohled v tu chvíli říká „Nikdo to nechápe, být génius je těžké.“

Apofys prostě není kočka. Je to přírodní úkaz. A pokud i vaše kočka startuje do sprintu bez důvodu, padá s grácií a má oči, které říkají „všechno bylo součástí plánu“, gratulujeme. Máte doma Apofyse.

Váš tým Šklíby