Report k 4/2026

Ahoj, milí virtuální rodiče, tady Baobab.

Tak si představte, že je jaro. Všude energie, běhání, skákání… a pak jsem tu já. Ležím. A koukám na to.

Já to mám prostě jinak. Mladí lítají jak splašení, jeden přes druhého, tam a zpátky… a já jen zvednu hlavu a říkám si „To vás přejde.“ A lehnu si zpátky. Protože někdo tu musí držet klid!

Našel jsem si perfektní místo na sluníčku. Ležím tam, natáhnu se a nechám se hezky nahřívat. Když se slunce posune, posunu se i já. Ne nějak dramaticky… tak o kousek. Já nejsem blázen!

Občas kolem mě někdo proběhne tak rychle, že ani nestihnu zaostřit. Zastaví se, otočí a běží zpátky. Já ho sleduju pohledem typu „A co z toho máš?“ On nic. Já klid.

A když už ke mně někdo přijde, tak jedině kvůli drbání. To je povolené. To mám rád. Ale jinak? Prosím pěkně nerušit.

Takže duben u mě? Já ležím, sluním se, ignoruju chaos a žiju si svůj klidný život. A upřímně… někdo to dělat musí.

Moc vás zdravím a děkuju, že na mě myslíte. Já si jdu zase lehnout… práce je dost.

Váš Baobab
Váš tým Šklíby