Report k 7/2026

Milí moji virtuální rodiče,

v červenci jsem si zase potvrdil, že už jsem ve věku, kdy se nikam nemusí spěchat. Mladší tady pořád někde pobíhají, něco honí a řeší, zatímco já už moc dobře vím, že nejlepší plán na den je najít si pohodlné místo a pořádně si ho užít!

Rána jsem měl rád hlavně v klidu. Trochu jsem se prošel, podíval se, co je nového, něco si očichal a pak jsem zase zamířil tam, kde mi bylo dobře. Žádné zbytečné pobíhání. Když už jsem jednou starší a zkušenější kocour, proč bych měl plýtvat energií?

A víte, co mě poslední dobou baví čím dál víc? Jen tak pozorovat ostatní. Sedím si, koukám kolem sebe a sleduju, jak se tu všichni honí. Někdy mám chuť jim říct „Děti, uklidněte se. Nikam vám to neuteče.“ Ale většinou si to nechám pro sebe a jen se ně dívám.

Samozřejmě jsem si užíval i lidskou společnost. Když za mnou někdo přišel, rád jsem se nechal podrbat a chvíli si užíval pozornost. Člověk totiž s věkem zjistí, že takové obyčejné věci jsou vlastně ty nejlepší. Klid, pohlazení, dobré místo na ležení a kolem sebe lidi, kterým na vás záleží. Co víc si přát?

Červenec jsem tedy prožil hlavně v klidu. Trochu jsem se prošel, trochu jsem pozoroval dění kolem sebe, něco jsem prospal a dostal jsem i pořádnou dávku mazlení. A jestli jsem přitom vypadal, že nikam nespěchám, tak přesně tak to bylo.

Děkuju, že na mě pořád myslíte a že jste moji virtuální rodiče. Jsem rád, že vás mám.

Váš Baobab