Report k 8/2026

Ahoj, moji milí virtuální rodiče,

tentokrát se nám tenhle report píše opravdu těžce... Nečeká vás totiž další vyprávění o tom, co Baba v srpnu vyvedl, kde si lehl nebo jak se na nás zase podíval tím svým nezaměnitelným pohledem. Tentokrát už za něj píšeme my. Náš milovaný Bajný Baobab, náš Baba, nás v srpnu opustil. A i když jsme v posledních měsících věděli, že jeho nemocné srdíčko a ledviny už pomalu přestávají zvládat svůj boj, když ta chvíle opravdu přišla, bolelo to úplně stejně.

Před téměř osmi lety k nám přišel jako zbídačený a plachý kocourek z kočičí kolonie. Měl za sebou život, o kterém bychom nejraději ani nepřemýšleli, a zdravotní problémy, které ho provázely prakticky celou jeho cestu s námi. Přesto se nevzdal. Baba byl bojovník. Kolikrát jsme měli strach, že už je toho na něj moc a on nám zase ukázal, že ještě nechce odejít. Bojoval statečně, jako lev. A možná právě proto je teď tak těžké přijmout, že tentokrát už svůj boj dobojoval…

Za těch téměř osm let se z něj nestal jen jeden z mnoha kocourků, kteří prošli Šklíbou. Baba byl součástí naší rodiny. Byl prostě „náš Baba“. A byl také vaším kocourkem. Roky jste ho sledovali, těšili se z jeho lepších dnů, drželi mu palce v těch horších a pomáhali nám o něj pečovat. Možná se to někdy zdá jako malá věc být virtuálním rodičem kočičky, kterou znáte hlavně z fotografií a vyprávění. Ale pro nás malá není. Baba měl díky vám další lidi, kteří na něj mysleli. A za to vám budeme vždycky nesmírně vděční!

Dnes už tedy nemůžeme slíbit další Babův report. Nemůžeme vám napsat, co zase provedl, jak se tvářil nebo co nového objevil. Můžeme vám ale slíbit, že na něj nezapomeneme. Bude nám chybět jeho přítomnost, jeho pohled i samotné vědomí, že je někde poblíž. A přestože teď zůstává hlavně prázdné místo a velký smutek, jednou snad převáží všechny ty krásné vzpomínky, které nám za těch společných téměř osm let zanechal. Babo, děkujeme ti za to, že jsi byl. Byla to čest být součástí tvého života. A jestli existuje místo, kde už nic nebolí, věříme, že tam teď někde spokojeně odpočíváš. A třeba se tam jednou zase potkáme.

Tým Šklíby