Report k 4/2025

Ahoj, přátelé Bulvy,

Jaro? Jo, to nezačalo, dokud se neobjevila Bulva. Vylezla na zahradu s postojem
„Tak co jste tu beze mě celou zimu prováděli, vy amatéři?“

Nejdřív si okamžitě zabrala kámen. Ne jen tak nějaký. Ten Kámen.
Ten, který byl evidentně předurčen stát se jejím velitelským stanovištěm. Sedla si na něj, narovnala záda a začala očima vydávat příkazy.
Podívala se na keř → keř se sám zastřihl.
Podívala se na nás → my jsme si šli stoupnout do stínu a tvářili se, že jsme tam vždycky byli.

A pak přišel čas inspekce!
Obyčejný modrý barel s vodou? Neexistuje!
Bulva k němu přistoupila s vážností celní kontroly.
Tři kolečka, čmuchnutí, dvě odfrknutí a pohled „Tohle má hygienické atesty? A co barva? Byl to váš výběr?“
Chybělo málo a barel by si musel domluvit schůzku.

Ale všechno nebylo jen růžové…
Když se zatáhlo a sluníčko se schovalo, Bulva se přesunula na gauč na terase a proměnila se v největší kočičí tragédku široko daleko.
Lehla si, zírala do prázdna a vypadala, že čeká na smyčcový orchestr.
Pohled říkal „Proč zrovna já? Já chtěla jen trochu UV záření a kontrolní obchůzku…“
Naše pokusy o povzbuzení skončily jen dalším pohledem typu „Mlč a přines mi slunce. Nebo kapsičku. Nejlépe obojí.“

Díky Vám, jejím milovaným virtuálním rodičům, mohla Bulva pokračovat v tom, co umí nejlépe! rozkazovat, dohlížet, pózovat a dělat z počasí osobní urážku.
A věřte nám, s příchodem léta nás teprve čeká pořádný bulvový velkolepý návrat na trůn terasy.

Mějte se krásně a kdyby Vás někdy někdo sledoval z kamene s výrazem „běž radši něco uklidit“, je dost možné, že na Vás Bulva trénuje dálkový telepatický úklid.

Váš tým Šklíby