Report k 3/2026

Ahoj, milí virtuální rodiče, tady Cetkie.

Nevím, jestli na mě přišla jarní únava… ale vypadalo to tak. Najednou jsem měla období, kdy jsem si říkala, že všechno počká. Já si lehnu. A budu odpočívat. A budu u toho vypadat dobře.

Jednou jsem seděla na škrabadle a nějak jsem se u toho tak rozvalila, že jsem na vás jen tak vystrčila tlapku. Úplně nataženou. Jak kdybych si říkala „Prosím, manikúru bych si přála.“ Prý to bylo hrozně vtipné. Já jsem to myslela vážně!

Hodně času jsem taky trávila v pelíšku na okně. To je moje místo. Ležím, koukám ven… a pak se otočím na vás a zapnu ty moje zelené oči. A jen se dívám. Dlouho. Beze slova. A čekám. Protože všichni víme, jak to funguje. Po takovém pohledu by člověk nejradši přinesl všechno, co má doma!

Občas to vyšlo. Občas ne. Ale snaha byla!

Takže březen u mě probíhal nějak takhle… odpočinek, pózování a jemný pohled na dvounožce!

Moc vás zdravím a děkuju, že na mě myslíte. Já si tu zatím budu dál odpočívat… a koukat.

Vaše Cetkie
Váš tým Šklíby