Report k 4/2025

Ahoj, přátelé Cetkie,

Tak jo, duben byl oficiálně měsíc, kdy Cetkie vyhlásila „Moje sezona právě začala, přátelé!“ A vyhlásila to samozřejmě naprosto nenápadně, jak jinak. Žádné velké proslovy, jen lehké našlápnutí do trávy, ladný skok z parapetu a sprint přes dvůr ve stylu „Jsem zpátky a běžím jako vítr, ale jen na půl plynu, ať si něco nechám na léto.“

Ale pozor! tenhle měsíc jsme ji nachytali při dvou naprosto ikonických momentech. Začneme tím NEZAPOMENUTELNÝM…Cetkie sedící na kameni uprostřed zahrady, jazyk venku, oči doširoka otevřené a výraz „No a co? Zrovna jsem lízla vzduch, děje se.“
Fotku samozřejmě přikládáme, protože tohle je materiál na kočičí meme. Pokud bychom ji měli popsat jedním slovem, bylo by to…život. Pokud dvěma…flegmatická elegance. A pokud třemi… „Nefoť mě, člověče!“

A druhý highlight? Rozespalá Cetkie na nejvyšším škrabadle v místnosti. Tam si chrupkala jak princezna na hrášku (tedy, spíš na třetím patře s výhledem na celou Šklíbu), a když jsme ji omylem vyrušili…Ten pohled! Napůl ospalý, napůl vražedný, naprosto čistý „To si děláš srandu, že si myslíš, že jsem vstala pro tebe.“ Ale protože je to pořád naše Cetkie, tak si jen zívla, otočila se a dělala, že jsme tam nikdy nebyli. Absolutní profesionálka v ignoraci.

Díky Vám, jejím skvělým virtuálním rodičům, mohla Cetkie v dubnu rozjet plánovanou pomalou jarní rozcvičku, předvádět svoje nejlepší kamenné pózy, a sem tam hodit jazyk tam, kam jiní ani nenatáhnou packu.

Mějte se krásně a pokud Vám doma někdo ukáže jazyk, zívne vám do obličeje a uteče na škrabadlo, klidně ho nechte. Možná jste právě přivítali v rodině další Cetkie.

Váš tým Šklíby