Report k 4/2026

Ahoj, milí virtuální rodiče, tady Cetkie.

Já vím, že je jaro. Já to chápu. Všichni kolem mě běhají jak splašení, lítají ven, skáčou, dělají, že musí stihnout úplně všechno… a já? Já ležím.

Fakt. Já na to jdu úplně jinak.

Občas se jdu podívat ven, jen tak jakože „co se děje“… udělám pár kroků, rozhlédnu se, nadechnu jarní vzduch… a pak si řeknu „Jo, dobrý. Stačí.“ A jdu zpátky dovnitř. Protože proč bych se přepínala.

Ale vy už mě znáte. Tohle je jen klid před bouří. Já si teď hezky nabírám sílu, spím, nechávám se hladit a vypadám u toho naprosto dokonale… protože jakmile přijde léto, tak zmizím. Jakože úplně. Budu venku od rána do večera a vy si budete říkat „Kde je Cetkie?“ No venku. Kde jinde.

A mezi námi… já mám ráda, když se o mě někdo stará. Přijdu, sednu si, hodím ten můj pohled… a čekám. A ono to většinou vyjde. Já se ani nemusím snažit. Prostě to tak je.

Takže duben u mě? Já odpočívám, ostatní blbnou a já se na to dívám s nadhledem. Dáma přece nikam nespěchá.

Moc vás zdravím a děkuju, že na mě myslíte. Užijte si mě teď… v létě mě budete nahánět.

Vaše Cetkie
Váš tým Šklíby