Report k 5/2026

Ahoj, milí virtuální rodiče, tady Cetkie!

Myslím si, že bychom si měli na začátek něco vyjasnit… někteří lidé mají pocit, že postel patří jim! Já mám pocit, že postel patří mně… a upřímně řečeno, moje verze mi připadá mnohem rozumnější!

Jednoho dne jsem si tedy vlezla do postele, uvelebila se na dece a peřinách a odpočívala přesně tak, jak se na princeznu sluší. Zabírala jsem dost místa, to přiznávám. Ale když je člověk pohodlně rozložený, neměl by se zbytečně omezovat!

V květnu jsem také začala zase vyrážet ven. Pomalu se vracím do své letní formy a všichni už podezřele často sledují zahradu. Prý čekají, kdy mě zase chytnou moje letní sprinty! Já samozřejmě nevím, o čem mluví…

Rozhodně nejsem ten typ kočky, který se najednou objeví, proletí zahradou jako malá chlupatá střela a zase zmizí. Vůbec ne! Ale kdyby se to náhodou stalo, nikdo mi to nedokáže.

Zatím se vždycky po svých výpravách poslušně vracím domů. Tedy… hlavně na jídlo. A právě tady se dostáváme k další důležité věci!

Zjistila jsem totiž, že jedna konkrétní kapsička je naprosto dokonalá. Má všechno, co od života očekávám! A když mi někdo nabídne jinou? No…

Řekněme, že se na něj podívám. Pak se podívám na misku. Pak zase na něj. A většinou velmi rychle pochopí, že udělal chybu.

Nevím, proč jsou lidé překvapení, že mám vytříbený vkus. Princezna přece nemůže jíst jen tak něco!

Takový byl můj květen. Trocha odpočinku v mé posteli, trocha venkovních výprav a také náročná práce na vzdělávání lidí v oblasti správného servírování kapsiček.

Děkuji vám, že na mě myslíte a podporujete mě. Teď mě omluvte, půjdu zkontrolovat, jestli je postel stále tam, kde má být. A jsem zvědavá, co přinese červen. Možná další dobrodružství. Možná další sprinty. A rozhodně další kapsičky.

Tak zase příště!
Vaše Cetkie