Report k 6/2026

Milí virtuální rodiče,

tak vás zase zdravím já, vaše Cetkie! Červen byl u mě ve znamení důležitých pracovních povinností. Někdo by možná řekl, že jsem se jen válela, lezla do krabic a koukala z okna, ale to jsou samozřejmě pomluvy! Já jsem poctivě vykonávala funkci vrchní inspektorky Šklíby. A nebyla to vůbec jednoduchá práce!

Každá nová krabice, která se u nás objevila, musela projít mou osobní kontrolou. A musím říct, že jsem byla opravdu rychlá. Sotva ji člověk položil na zem, už jsem v ní byla. Nečekala jsem ani na pozvánku. Prostě jsem si sedla dovnitř a bylo jasno. Krabice je moje. Konec diskuze! Když se mě někdo pokusil přestěhovat jinam, stačil jeden můj pohled a myslím, že všichni pochopili, kdo je tady skutečný majitel nemovitosti.

Hodně času jsem taky trávila u okna. Tam jsem měla svou vlastní televizi… ptáčky. A byla to opravdu napínavá podívaná! Někteří létali kolem až podezřele blízko, takže jsem je musela bedlivě sledovat. Občas jsem na ně i pěkně zacvakala zoubky, aby věděli, že je mám na mušce. Oni se sice tvářili, že mě neslyší, ale já vím svoje. Jednou se třeba spletou a přiletí dostatečně blízko.

Samozřejmě jsem nezanedbávala ani své lidi. Jakmile si někdo sedl, okamžitě jsem šla prověřit situaci. Člověk nikdy neví, třeba si právě sedl jen proto, aby měl pohodlnější polohu na mazlení. Tak jsem se otřela o nohy, nastavila hlavičku a čekala. A většinou to zabralo. Lidé jsou v tomhle naštěstí docela předvídatelní. Stačí správný pohled a ruka už mě hladí!

A pak tu byla moje velká červnová detektivní akce. Ztratila se plyšová myška. Všichni pobíhali, hledali a přemýšleli, kde by mohla být. Já jsem samozřejmě situaci bedlivě sledovala. Až nakonec někdo zjistil, že ta myška celou dobu byla… pode mnou. Seděla jsem na ní. Cože? Že jsem ji měla hledat? Prosím vás. Já jsem ji přece hlídala, aby se znovu neztratila!

Takže ano, můj červen byl opět velmi náročný. Krabice, ptáčci, mazlení, kontrola lidí a jedna velmi důležitá plyšová myška. Člověk by řekl, že se u mě nic neděje, ale já bych mu doporučila si to nejdřív zkusit. Být Cetkie totiž není jen tak!

Děkuju, že na mě myslíte a podporujete mě. Díky vám si můžu užívat své dny přesně tak, jak to mám ráda… v pohodě, s plným bříškem, nějakou tou krabicí a hlavně s lidmi, kteří mě rádi pomazlí.

Vaše Cetkie