Report k 7/2026

Milí moji virtuální rodiče,

musím vám něco říct. Já už jsem si v červenci skoro začala myslet, že jsem ve Šklíbě jediná, kdo má opravdu důležité povinnosti! Ostatní si jen tak leží, spí a chodí kolem… zatímco já mám na starosti kontrolu úplně všeho.

Jakmile se někde něco šustne, jsem tam. Někdo něco položí? Musím to očichat. Otevře se nějaká krabice? Okamžitě kontroluju, jestli se do ní náhodou nevejdu. A když se tam vejdu, tak je rozhodnuto. Krabice už není krabice. Je to můj nový domov! Lidé to někdy nechápou, ale já už jsem rezignovala na jejich pomalé chápání…

Hodně času jsem také trávila u okna. Venku je totiž v létě pořád co sledovat. Ptáčci, broučci, pohyb v trávě… prostě televize, která nikdy nekončí a hlavně je úplně zdarma! Občas jsem se u toho tak zabrala, že jsem úplně zapomněla, že mě někdo pozoruje. A pak jsem se otočila a zjistila, že na mě někdo kouká. Tak jsem se samozřejmě zatvářila, že jsem tam celou dobu jen tak seděla.

A mazlení? To si samozřejmě hlídám. Když vidím člověka s volnýma rukama, okamžitě se jdu přesvědčit, jestli je umí používat. Umí… a výborně! Tak jsem zůstala!

Červenec jsem si zkrátka užila po svém. Trochu jsem kontrolovala, trochu pozorovala, trochu se mazlila a hodně jsem odpočívala. A jestli si někdo myslí, že jsem celý den nic nedělala, tak bych ho ráda upozornila, že dohled nad Šklíbou je velmi náročná práce!

Děkuju, že na mě myslíte a že jste pořád moji virtuální rodiče. Posílám vám jedno pořádné vrnění.

Vaše Cetkie