Report k 4/2025

Ahoj, přátelé Daria,

Tak jestli někdo v dubnu definitivně splynul se zahradou, byl to Dario.
Jakmile se oteplilo, zmizel venku a bylo jasné, že jarní sezóna začala

Každý den si to tam štrádoval, hlavička nízko, čumáček v trávě a čmuchal všechno, co mu přišlo do cesty. Vypadal u toho jako kočičí detektiv na misi „co tu kdo nechal, když jsem zrovna spal“. A když objevil třeba klacek? Takový klacek byl podezřelý až do důkladného čmuchacího vyšetření.

A pak…odpočinek. Ale ne ledajaký.
Jeho zahradní křeslo? Jasná volba.
Složit se tam umí s takovou grácií, že to vypadá, jako by ho v tom křesle pěstovali.
Tlapky přes okraj, hlavička vyrovnaná do polštářového módu a výraz „ať už mi sem nikdo nesedá, jo?“

Ale zlatý hřeb? Stolek na terase.
Ano, ten stolek, kde běžně míváme kafe, květináč nebo třeba misku pro ostatní kočky.
Tenhle měsíc ho obsadil Dario. Naplocho.
Lehnul si na něj jak placka a spustil ten svůj výraz
„Tohle je teď můj stolek. Můj. A budu tu spát. A co jako?“
Když jsme se chtěli posadit vedle, jen zvedl ucho a tvářil se, že pokud se ho dotkneme, aktivujeme kočičí výstražný režim.
Tak jsme si sedli jinam. Samozřejmě.

Díky Vám, jeho skvělým virtuálním rodičům, mohl Dario celý duben dělat to, co miluje nejvíc! čmuchat, chrupkat a obsazovat nábytek.
A jestli to půjde takhle dál, v létě si nejspíš zabereme celou terasu pro něj a my budeme sedět v trávě. A víte co? Rádi!

Mějte se krásně a jestli Vám někdo doma obsadí stůl, leží na něm jak rozteklý toast a tváří se, že je to teď jeho místo, nezlobte se. Možná se jen inspiroval Dariem.

Váš tým Šklíby