Report k 5/2025

Ahoj, milí virtuální rodiče našeho Daria!

květen byl pro Daria měsícem velkých cest, zahradních výprav a mistrovského maskování. Tohle chlupaté klubíčko klidu totiž není jen domácí povaleč…to je regulérní dobrodruh, který by si zasloužil vlastní dokument na National Geographic. Jen by v něm musela být hodně pomalá kamera!

Každý den po obědě na nás „koukal“ svým typickým stylem (v uvozovkách, samozřejmě ), že jako co tam ještě děláme, když on už by dávno měl být na zahradě. A tak šel. Pomalu. Důstojně. Krok za krokem, jako když Gandalf vychází z Roklinky. Ale místo kouzelné hole měl pouze šarm a pelíšek v patře.

Venku se usadil mezi pampeliškami, nechal se ovívat větříkem a tvářil se, že nám dělá laskavost, že si ho smíme prohlížet. A pak přišel vrchol měsíce… výlet do parku! Tam se náš objevitel rozhlédl, čumáčkem zkontroloval trávník a evidentně si poznamenal do své neviditelné mapy „Vhodné místo pro relax. Dám sem altánek.“

Jednou se nám ale úplně ztratil! Hledáme ho, voláme (v duchu, víme proč) a pak najednou koukáme… Dario schoulený mezi kameny, jediná věc, co trčela, byla jeho hlava, a výraz „Haha! Nenašli jste mě!“ Upřímně, bylo to roztomilé… a trochu jako hledat velikonoční vajíčko s chlupama.

Večer pak zakončoval stylově! rozvalený v obýváku jako chlupatá dekorace a jemným chrápáním nám dal jasně najevo, že jeho přítomnost je čest, nikoliv samozřejmost.

Díky Vám si může náš chlupatý Indiana Jones užívat přesně ten život, který mu sedí…s jemnou dávkou luxusu, hrstí hlíny na packách a láskou, která je slyšet i beze slov.

Díky, že jste součástí jeho světa.
Váš tým Šklíby