Report k 10/2025

< Zpět

Ahoj, přátelé Garfielda,

říjen byl měsícem, kdy většina koček zpomalila… a Garfield to vzal doslova. Zastavil se úplně. Když jsme ho jednou ráno hledali, našli jsme ho na stejném místě, kde byl večer předtím. Jen měl o dva milimetry jinak packu…asi aby bylo vidět, že žije.

Rozhodl se, že pohyb je přeceňovaný. Když mu padl list z okna na hlavu, ani nemrkl. Jen otevřel jedno oko, list spadl dolů a on měl v očích napsáno „Já to věděl.“ A když se mu chtělo jít jíst, chvíli jen zíral na misku. Snad telepaticky zkoušel přivolat granule k sobě. Nefungovalo to, ale on to nevzdal, zkusil to ještě dvakrát!

Jeho velký projekt měsíce: přeměna gauče na osobní pevnost. Vyhrabal si v dece hnízdo, zalezl dovnitř a celé dny z něj vyčníval jen ocas. Když jsme ho volali, ozvalo se tiché zívnutí. Není jasné, jestli odpovídal, nebo si jen přehazoval polštář.

A pak přišel legendární moment. Jedno odpoledne se ozvalo zvláštní šustění… Garfield se pokusil pohnout. Pomalu, dramaticky, s výrazem hrdiny, co přemáhá gravitaci. Došel k misce, snědl tři sousta, vrátil se a zhroutil se jako po maratonu. Upřímně, tleskali jsme mu.

A pokud i vaše kočka zvládne zůstat na jednom místě tak dlouho, až máte podezření, že zakořenila, gratulujeme. Máte doma Garfielda.

Váš tým Šklíby