Report k 3/2025

Ahoj, přátelé Garfielda,

březen byl u Garfielda plný překvapení. Začalo to naprosto nenápadně, myslíme si, že máme doma tajného agenta. Opravdu. Jednoho dne jsme si všimli dvou vykukujících očí zpoza stolu. Nebyl slyšet, nebyl vidět, jen jeho soustředěný výraz, jak nás sleduje s naprostou vážností. Trochu jako „Cíl zajištěn. Pozorování zahájeno. Nenápadnost úroveň 100.“ Chyběl mu jen černý oblek a sluchátko v uchu.

A když jsme ho zrovna neviděli špízovat za nábytkem, překvapil nás svou vášní pro kočičí mléko. Dostalo se mu čestného nalití, a Garfield… no, ten se do toho pustil, jako by to byla největší pochoutka v celém vesmíru. Mléko bylo všude. Na čumáku, na podložce, na tlapkách. A Garfield? Olizoval se s výrazem gurmána, který právě ochutnal stoletou whisky. V tu chvíli dorazil i jeho rezavý parťák Baobab, který si k němu s noblesou přisedl. A tak jsme měli čest sledovat společný kočičí brunch v přímém přenosu. Vypadali jako dva znalci v michelinské restauraci „Tak co, kolego, cítíte ty jemné tóny lososa a smetany?“

Kromě mléčných dýchánků nás ale Garfield nejvíc těšil tím, že se k nám začal pomalu přibližovat. Každý den o krůček blíž, sem tam jedno čumáknutí, jedno olíznutí vzduchu, jedno posedávání kousek dál. A najednou jsme zjistili, že už není ten kocourek, který mizel ve stínu, ale ten, co nám sedí za zády a možná poslouchá víc, než si myslíme.

Díky Vám, jeho virtuálním rodičům, se mohl Garfield i v březnu rozvíjet přesně tak, jak potřeboval, ve svém vlastním tempu, s talířkem mléka, se zrzavým společníkem po boku a občasným špionážním pohledem zpoza stolu.

Mějte se krásně a pamatujte, jestli cítíte, že Vás někdo sleduje mezi židlemi, není to duch. Je to Garfield, agent Kočka 007.

Váš tým Šklíby