Report k 3/2026

Ahoj, milí virtuální rodiče, tady Garfield.

Jakmile vylezlo první trochu jarní sluníčko, bylo jasno.. jdu ven. A ne jen tak! Normálně jsem chodil po zahradě jak největší šelma, čumák u země a očichával úplně každý kousek trávy. Jako bych čekal, že to každou chvíli začne kvést přímo přede mnou. Všechno mě zajímalo. Každý lístek, každý pach. Prostě jaro v plné polní!

Pak jsem si ale řekl, že si dám pauzu. Lehl jsem si do trávy, pěkně se natáhl a byl jsem si naprosto jistý, že jsem úplně neviditelný. Fakt. Já tam nebyl. Jen tráva. Podle ostatních teda spíš „Garfield v trávě“, ale já jsem měl jasno.

A jakmile jsem měl za sebou tuhle náročnou venkovní směnu, přišla další kapitola.. jídlo. Nebo spíš… průzkum. Jen tak jsem se šel podívat ke kamarádům do misek, jestli tam náhodou něco nezůstalo. Nic nápadného. Jen tak kolem projdu, kouknu… a když něco najdu, tak přece nebudu nechat ležet, že jo.

Takže březen u mě vypadal takhle… venkovní dobrodružství, dokonalé maskování v trávě a nenápadné návštěvy cizích misek.

Moc vás zdravím a děkuju, že na mě myslíte. Já jdu zase ven… mám pocit, že tam něco roste.

Váš Garfield
Váš tým Šklíby