Report k 4/2026

Ahoj, milí virtuální rodiče, tady Garfield.

Já vám to řeknu na rovinu… já jsem prostě venkovní borec. Jakmile se otevřou dveře a není tam úplná apokalypsa, jsem venku. Tráva, vzduch, sluníčko… lehnu si do toho a jedu si svůj dokumentární život. Občas mám pocit, že kdyby někdo zapnul kameru, tak by běžel pořad „Garfield, šelma ze Šklíby“.

Ležím v trávě, ani se nehnu, jen oči jedou. Sleduju všechno. Kdo kde prošel, kdo kam šel, kdo se tváří podezřele… já to vidím. Jsem takový ten tichý kocourek. Trochu špion, trochu lovec… a trochu jen líný kocour, co se nechce zvednout.

Občas si i zahraju na akci. Schovám se, čekám… a pak „BAM“.. vyskočím. Většinou teda jen sám pro sebe, protože ostatní už jsou dávno pryč, ale ten pocit tam je.

A když je venku škaredě? Déšť, zima, prostě nic moc… tak mám svoji základnu. Kukaň. Zavřená, útulná, ideální. Lezu dovnitř, stočím se a tvářím se, že tohle je plán A, ne náhradní řešení. A upřímně? Je to tam fakt dobrý.

Takže můj duben? Půlka času venku jako šelma, půlka času v kukaňce jako král. A mezi tím sleduju úplně všechno, co se kde šustne. Jen tak… pro jistotu.

Moc vás zdravím a děkuju, že na mě myslíte. Já jdu zkontrolovat trávu… myslím, že tam něco podezřele roste.

Váš Garfield
Váš tým Šklíby