Report k 7/2026

Milí moji virtuální rodiče,

tak se vám zase hlásím já, Garfield! Červenec jsem si užil opravdu po svém. Většinu času jsem věnoval tomu, co mi jde nejlépe… odpočinku, mazlení a důkladné kontrole, jestli se někde náhodou nepřipravuje něco dobrého k jídlu!

V létě jsem si oblíbil hlavně pozorování okolí. Sednu si někam, kde mám dobrý výhled a sleduju, co se kolem mě děje. Člověk by řekl, že jen tak sedím. Ale kdepak. Já pracuju! Každý pohyb a každá podezřelá moucha musí projít mou kontrolou. Nemůžu přece dovolit, aby mi něco důležitého uniklo!

Největší pozornost jsem ale samozřejmě věnoval lidem. Jakmile si někdo sedl, hned jsem byl poblíž. Nejdřív jsem se trochu otřel, potom jsem nastavil hlavičku a čekal. Všichni už moc dobře vědí, co to znamená. Mazlení. A ideálně bez časového omezení!

A pak je tu jídlo. To je kapitola sama pro sebe. Stačí, aby někde něco cinklo, zašustil sáček nebo se otevřela lednice a já jsem najednou vzhůru. Nevím, proč jsou lidé pokaždé překvapení, že jsem se objevil tak rychle. Já mám prostě dobrý sluch a ještě lepší motivaci!

Když jsem zrovna nemazlil lidi nebo nekontroloval kuchyň, samozřejmě jsem spal. Hodně. Ale po tak náročném programu si to snad zasloužím, ne? Člověk nemůže být přece celý den ve službě!

Takový byl můj červenec. Trochu jsem hlídal, trochu mazlil, trochu kontroloval a hodně odpočíval. A jestli vám to připadá jako málo práce, klidně si to někdy zkuste sami!

Děkuju, že na mě pořád myslíte a že jste moji virtuální rodiče. Posílám vám jedno pořádné vrnění a samozřejmě i kočičí pusu.

Váš Garfield