Report k 8/2026

Ahoj, moji milí virtuální rodiče,

srpen jsem začal opravdu pracovně! Vyrazil jsem na lov a povedlo se! Přinesl jsem si domů… teda skoro domů… myšičku, nejspíš nějakého rejska z pole. A samozřejmě jsem se s úlovkem musel pochlubit až ke dveřím. Však co bych si ho nechával jen pro sebe, když mám tak krásný výsledek své práce?! „Garfilde, ty jsi ale šikula! Ale prosím tě, hlavně to nenos dovnitř!“ Cože? Vždyť jsem vám přinesl dárek! No dobře, dobře… nechal jsem ho venku. Ale pochvala byla, takže mise splněna!

Když jsem zrovna nebyl na lovecké výpravě, sedával jsem u okna na své měkké dečce a měl jsem perfektní výhled. Potok, ptáčci, stromy… a samozřejmě sousedi. Ti byli obzvlášť zajímaví. Sedím si tam, koukám a v hlavě mi běží „Hm… co to tam zase děláte?“ Občas jsem na ně hodil takový pohled, že raději ani nevím, co si o mně mysleli. Ale někdo tu přece musí hlídat, co se v okolí děje! A když už jsem službu vykonával, nemohl jsem přece odcházet od okna!

A pak jsem si šel odpočinout na sluníčko. Poslední letní paprsky mi krásně svítily na zlatavou srst a já jsem se jen natáhl a užíval si pohodu. „Garfilde, ty se ale máš!“ Ano… já vím. A rozhodně nehodlám předstírat, že se nemám! Ležím, svítí na mě sluníčko, nikdo po mně nic nechce… proč bych se měl hýbat?! Kdyby šlo takhle strávit celý den, vůbec bych se nezlobil!

Takže můj srpen? Trochu lovec, trochu špión, trochu opalovací model a hlavně pořádný frajer. A jestli si myslíte, že jsem jen tak ležel u okna a nic nedělal, tak to ani náhodou! Já jsem sledoval potok, kontroloval ptáčky, dohlížel na sousedy a průběžně plánoval další loveckou výpravu. To je přece pořádný pracovní výkon. A kdyby se zase objevila nějaká myška… no, uvidíme. Jen vás předem prosím, pochvalte mě, pohlaďte mě… a dveře domů raději zavřete!

Tým Šklíby a Garfield