Report k 3/2025

Ahoj, přátelé Iorka,

březen u našeho jinak divokého torpédka překvapivě nezačal sprintem. Tentokrát byl Iorek… klidný. Až podezřele klidný. Začali jsme si říkat, jestli ho náhodou nepřepadla jarní únava. Anebo, což je pravděpodobnější, si jen ladně nabíjel baterky na pořádné jarní dobrodružství. Protože znáte Iorka!

Ale březen byl jiný a s naprostým klidem se natáhl přes celou místnost. Ano, celou. Od rohu až ke dveřím. A aby toho nebylo málo, dával nám jasně najevo, že o nás neví. Nebo spíš, že o nás ví, ale nehodlá se obtěžovat reagovat. Takže jsme ho celé dny uctivě obcházeli, přeskakovali nebo dělali, že tam prostě není. A Iorek? Ten si jen klidně ležel, sem tam protáhl tlapku a vypadal, že v duchu počítá ptáčky za oknem.

Jednoho dne nás ale dorazil úplně. Usadil se na terase při západu slunce. Vážně! Romantika jak z katalogu. Západ, tiché ticho, Iorek na stráži. Jen tam tak seděl, kožíšek mu svítil do zlatova a vypadalo to, že přemýšlí o smyslu života. Anebo o tom, kolik ještě dní zbývá do doby, kdy bude moct venku honit listy, brouky, vlastní ocas a úplně náhodné stíny.

Díky Vám, jeho virtuálním rodičům, měl Iorek možnost si v březnu dopřát klid před bouří. Mohl spát, válet se, dělat, že nás nevidí a zároveň se v hlavě připravovat na sezónu jarních sprintů. A my víme, že jakmile přijde první opravdový teplý den, bude zpátky, jako torpédo, které celý březen jen tiše číhalo.

Mějte se krásně a pokud doma najdete kočku, která se natahuje přes celý obývák a ignoruje Vás s výrazem Buddhy, klidně jí pošeptejte „Iorečku, tys mě inspiroval.“

Váš tým Šklíby