Report k 3/2026

Ahoj, milí virtuální rodiče, tady Iorek.

Březen jsem začal docela ambiciózně. Jednoho dne jsem si sedl vedle globusu a úplně vážně jsem tam jen tak seděl. Ticho, soustředěný výraz, lehce přivřené oči… fakt mi chyběly už jen brýle a někdo by si mohl myslet, že vysvětluju kontinenty. Já sám nevím, co jsem přesně dělal, ale rozhodně to vypadalo důležitě!

Chvíli jsem tam seděl, koukal na svět a asi jsem zvažoval, kam bych se tak vydal. Nakonec jsem se rozhodl… nikam. Zůstal jsem tam, kde jsem byl a šel jsem si lehnout. To mi přijde jako lepší plán…

Pak přišla moje oblíbená část dne. Stočil jsem se do klubíčka tak dokonale, že jsem vypadal jak plyšák. Fakt. Jen mě vzít a dát někam na poličku. Samozřejmě jsem u toho spal jak zabitý a vůbec mě nezajímalo, co se kolem děje!

A pak jsem objevil něco, co mě opravdu nadchlo. Herní dečku pro miminka. Barevná, měkká, plná věcí… no řekněme, že jsem se tam okamžitě nastěhoval. Lehl jsem si doprostřed a bylo hotovo. Jestli si někdo myslel, že to není pro mě, tak se pletl. Já si prostě umím vybrat!

Takže březen u mě probíhal takhle… chvíli jsem byl profesor, chvíli plyšák a chvíli… miminko.

Moc vás zdravím a děkuju, že na mě myslíte. Já jdu zatím zase ležet… mám ještě hodně práce.

Váš Iorek
Váš tým Šklíby