Report k 4/2025

Ahoj, přátelé Iorka,

Tak jako… co tenhle kluk zase vymýšlel, to nám hlava nebere. Iorek, bílý fešák s očima jak z ledu a mozkem nastaveným na režim „lehnu si, kde to nejmíň čekáš“, se rozhodl, že duben pojme v duchu absolutní originality. A povedlo se mu to dokonale.

Začneme kuchyní.
Nádobí umyté, vyrovnané, hezky složené. A vedle toho? Iorek. Rozpláclý jak řízek, čumák téměř v misce a pohled „Jo, jo… hezky jste to umyli. Ale utírat to fakt nebudu.“ Vážně jsme si mysleli, že tam dříme náš duch domácnosti. On ale jen testoval, jak dlouho to zvládneme bez výbuchu smíchu.

Pak přišla ta chvíle v legendárním žlutém křesle. Většina koček v něm spí jako normální zvíře. Iorek v tom křesle vypadal, že nacvičuje vystoupení na visuté hrazdě. Tlapky nahoře, hlava dole, ocas někde v prostoru, tělo přeložené do tvaru otazníku a výraz „klidně zatleskejte, až se probudím.“ Už mu chyběly jen flitry a potlesk z publika.

Zlatý dubnový moment přišel, když si Iorek naprosto vážně lehl NA kočičí záchod. Ne vedle. Ne poblíž. NA. Sám. Dobrovolně. Bez jakéhokoliv nátlaku. Lehl si na víko, udělal z něj trůn a tvářil se, že už čeká jen na korunu. My jsme na něj jen zírali. A on na nás mrknul „Co čumíš, člověče? Je to ergonomické.“

Díky Vám, jeho virtuálním rodičům, mohl Iorek v dubnu naplno rozvinout svůj talent pro dramatické pózy, nečekané pelíšky a mistrovství ve výběru těch nejméně vhodných míst.

Mějte se krásně a pamatujte! Když Vám někdo řekne, že nemůžete být pohodlně rozvalení na záchodě nebo vedle mycí houbičky, ukažte mu Iorka. On si z toho totiž vážně nic nedělá.

Váš tým Šklíby