Report k 6/2026

Milí virtuální rodiče,

musím vám podat hlášení o tom, jak vypadal můj červen. Rozhodl jsem se totiž, že se stanu zaměstnancem měsíce. Nikdo mě sice oficiálně nepřijal, ale to mi vůbec nevadilo! Prostě jsem začal pomáhat po svém. A myslím, že si vedu opravdu dobře!

Nejvíc času jsem trávil v pracovně, kde jsem bedlivě dohlížel na veškerou administrativu. Našel jsem si své oblíbené místo pod stolem na kancelářské židli, odkud jsem kontroloval, jestli náhodou někdo nepracuje až moc rychle. Jakmile se židle pohnula, hned jsem vykoukl se zvědavým pohledem „Moment, kdo vám dovolil vstát?“ Teprve když jsem se znovu pohodlně usadil, mohl pracovní den pokračovat podle mých představ!

Jednoho dne jsem se rozhodl trochu zpestřit odpoledne. Schoval jsem se tak dobře, že mě nemohli vůbec najít. Prošli všechny moje oblíbené pelíšky, zkontrolovali okna i škrabadla a začínali přemýšlet, jestli jsem se snad nenaučil být neviditelný. Nakonec otevřeli botník… a tam jsem si spokojeně ležel na balerínách. Ano, ze všech pohodlných míst v celé Šklíbě jsem si vybral právě botník. A podle jejich výrazů jsem poznal, že je moje skrýš opravdu překvapila!

Jinak byl červen plný mazlení a tradičního dohlížení na všechno, co se kolem mě dělo. Když jsem měl pocit, že se někde děje něco zajímavého, byl jsem u toho mezi prvními. A pokud se náhodou nedělo vůbec nic, vždycky jsem si dokázal najít nějakou vlastní zábavu!

Myslím, že jsem všem znovu připomněl, že ke štěstí někdy opravdu stačí obyčejná kancelářská židle, pár balerín v botníku a lidé, kteří mě mají rádi.

Na závěr vám chci z celého svého kočičího srdce poděkovat. Díky vaší podpoře si můžu užívat bezpečný domov, spoustu péče, mazlení a každý den prožívat přesně taková malá dobrodružství, jaká mám nejraději.

Váš Iorek