Report k 8/2026

Ahoj, moji milí virtuální rodiče,

tak vám zase po měsíci podávám hlášení, co jsem v srpnu vyváděl! A začneme pěkně odpočinkem, protože ten já beru opravdu vážně. Jednou mě přistihli, jak spím na gauči a mám obě zadní nožičky spuštěné dolů přes jeho okraj. Prý na mě chvíli koukali a říkali si „On jako nespadne?!“ No… nespadl. Jak bych taky mohl? Já jsem Iorek! Pravda, že když se na tu fotku podívám zpětně, taky úplně nechápu, jak jsem to dokázal. Ale hlavní je výsledek… gauč jsem neopustil a důstojnost jsem si zachoval!

Když už jsem se dost vyspal, vyrazil jsem na procházku do vysoké trávy. Kráčel jsem tam jako největší frajer, hlavu nahoře, výraz „všichni ustupte, jde Iorek“. A co víc… byl jsem přesvědčený, že jsem perfektně schovaný! Jenže pak mi došlo, že mám jednu zásadní nevýhodu… jsem bílý. A tráva je zelená. „Iorečku, vždyť tě vidíme!“ No dobře… možná jsem měl ten plán ještě trochu promyslet. Ale musím říct, že sebevědomí mi nechybělo!

Naštěstí jsem během srpna objevil mnohem lepší místo na sledování okolního světa. Na chodbičce je bílý stolek a já vůbec nevím proč, ale prostě mě začal bavit. Lehnu si tam, sednu si tam, koukám kolem sebe a mám přehled úplně o všem. Kdo jde kolem, kdo něco dělá, kdo někam míří… všechno vidím! A hlavně… konečně jsem našel místo, kde moje bílé zbarvení dává smysl. Bílý Iorek na bílém stolku? To už je maskování, které má úroveň!

A pak přišel můj další velký objev… kosmetický stolek. Nevím, co mě na něm tak lákalo, ale pokaždé, když se někdo chystal ven, už jsem tam byl. Možná jsem si říkal, že když už jdu mezi lidi, měl bych se trochu upravit. Člověk nikdy neví, koho potká, že jo?! Tak jsem si tam hezky seděl a dělal, že přesně vím, co tam dělám. A jestli jsem si tam chtěl trochu vylepšit vzhled? To vám samozřejmě nepotvrdím…

Takže takový byl můj srpen. Hodně spánku, trocha průzkumu, nějaké to neúspěšné maskování a hlavně spousta důležitého pozorování. Já se zkrátka nenudím… a když náhodou ano, vždycky si najdu nějaký stolek, na kterém se dá krásně sedět. A děkuju, že na mě pořád myslíte. Jsem moc rád, že vás mám!

Tým Šklíby a Iorek