▪️V jiném životě by tahle dvouletá kočička jménem Fleur seděla v levandulovém křesílku u okna, pila čaj s kapkou melancholie a psala si deník o tom, jak svět není vždy laskavé místo… ale ona stejně dál věří v jeho dobro. Na rozdíl od jiných bojínků po vás nikdy nesekne, nečpí síru, ani nehraje žádné divadlo. Ona prostě tiše ustoupí, stáhne se do koutku a čeká, jestli přijdete s něhou místo hluku.

▪️A když ano… ach! Fleur rozkvete. Pomalu, po troškách. Ale jakmile si vás vpustí do svého srdce, je to, jako když vám někdo po letech podá hrnek horké čokolády s nápisem „domov“ . Jemně vás začne následovat, tiše se přitulí, a bez slov vám dá najevo: „jsem to já, jen jsem k tobě potřebovala najít cestu".

▪️Je to duše z románu, který se odehrává mezi světlem a stíny. Ale jakmile jednou začne svítit… už nikdy nezhasne.