Report k 6/2026

Milí virtuální rodiče,

hlásí se vám Lars! Musím vám říct, že červen utekl snad rychleji než otevření konzervy. A to je co říct!

Léto si užívám po svém. Ráno si nejdřív obejdu svůj revír, zkontroluju, jestli je všechno tam, kde má být a potom začíná ta příjemnější část dne.. hledání toho úplně nejlepšího místa na odpočinek. Jenže ono to není tak jednoduché, jak to vypadá. Sluníčko se během dne stěhuje, takže se musím stěhovat i já. Je to náročná práce, ale někdo ji dělat musí!

Když se kolem mě něco děje, samozřejmě se jdu podívat. Ne snad proto, že bych byl zvědavý… to vůbec ne. Jen potřebuju mít jistotu, že všechno probíhá podle mých představ. A když zjistím, že je všechno v pořádku? Zase se v klidu otočím a jdu pokračovat ve svém odpočinkovém programu.

Musím se ale přiznat k jedné věci. Občas se mi podaří někoho pořádně vyděsit. Lehnu si totiž tak tvrdě, že to vypadá, jako bych spal už několik hodin. Pak jen otevřu jedno oko, protáhnu se a nechápu, proč se všichni smějí. Já jsem si přece jen dával poctivého “šlofíka”.

Mazlení jsem samozřejmě také nevynechal. Když mám chuť, přijdu si pro pár podrbání a užívám si, že se mi někdo věnuje. A když chuť nemám? Tak si prostě dál ležím a tvářím se, že o světě vůbec nevím.

Červen byl zkrátka přesně podle mého gusta.. klidný, pohodový a plný malých radostí. A přesně tak to mám nejraději!

Děkuju, že na mě myslíte a že díky vám si můžu užívat tak krásné dny. Posílám vám jedno pořádné vrnění a zase se vám příště ozvu.

Váš Lars