Report k 4/2026

Ahoj, milí virtuální rodiče,

tak si představte klasický dubnový den v Jungle. Ráno klid… a pak to začne.

První vystřelí Fedy. Bez varování, prostě běží. Nikdo neví proč, kam ani za čím, ale běží tak přesvědčivě, že byste se k ní skoro přidali! O dvě vteřiny později už není vidět a my jen koukáme, jestli se vrátí ze stejného směru nebo úplně odjinud.

Eliášek na to jde úplně jinak. Ten si to tam mezitím štráduje jak na nedělní procházce. Zastaví se, očuchá, koukne, zamyslí se… a jde dál. Když ho pozorujete, máte pocit, že ví něco, co vy ne. A on možná fakt ví!

Cora? Ta si někde sedne, zahledí se do dálky a tváří se, že právě řeší něco hrooozně důležitého. A pak najednou BUM, vystřelí jak raketa a je pryč. Takže buď právě přišla na smysl života… nebo ji jen něco napadlo!

Sofinka si zatím jede takovou tu nenápadnou akci. Chvíli ji nevidíte, pak projde kolem vás, ani nevíte odkud, chvíli se zdrží, všechno si projede očima… a zase zmizí. Tichá, ale úplně mimo dění rozhodně není.

No a Nina? Nina je kapitola sama pro sebe. Tu většinou vůbec nevidíte… a pak zjistíte, že vás celou dobu pozorovala. Sedí někde bokem, kouká a má ten svůj výraz “já vím“. Co ví? Nevíme. Ale rozhodně ví víc než my.

Do toho se tu občas někdo s někým honí, někdo někoho lekne, někdo spadne z místa, kam neměl lézt (to se stává fakt často) a někdo se prostě jen natáhne na sluníčko a dělá, že ho to vůbec nezajímá.

A pak přijde večer. Ticho, klid. Všichni zalehlí, každý na svém místě. Jak kdyby se celý den vůbec nic nedělo.

Takže duben v Jungle? Jeden velký mix záhad, sprintů bez důvodu a pohody na sluníčku.

Děkujeme, že na nás myslíte a necháváte nás žít tenhle náš lehce chaotický, ale krásný život.

Váš tým Šklíby a šelmy z Jungle