Report k 5/2026

Ahoj, milí virtuální rodiče, tady Rafael!

Květen byl náročný měsíc. Ne fyzicky. To vůbec. Spíš psychicky!

Představte si, že se mě podařilo vyfotit při spánku. Ano, při spánku! A ještě k tomu v mé soukromé polštářové zóně. Ležel jsem si hezky mezi polštáři, dokonale zamaskovaný, a všichni si prý mysleli, že jsem jeden z nich. Upřímně? Považuji to za velkou poklonu. Když je kocour natolik pohodlný a hebký, že splývá s polštáři, dosáhl v životě určité úrovně!

Prý nebylo vůbec poznat, kde končí polštář a kde začínám já. To je ale nesmysl. Rozdíl byl přece úplně jasný. Polštáře nechrápou!

Nakonec mě prozradilo až malé zachrochtání ze spaní a jedno líné pootočení. A bylo po utajení!

Jinak se všude mluví o tom, že je venku jaro a že se má chodit na zahradu. Tak jsem to několikrát zkontroloval. Vyšel jsem ven, udělal pár kroků, rozhlédl se… a zase se vrátil dovnitř… čistě preventivně!

Co kdyby mi mezitím někdo zabral místo na gauči? To jsou věci, které si mladší a méně zkušené kočky neuvědomují. Já ano. Člověk musí myslet dopředu. Stačí chvilka nepozornosti a najednou tam leží pes. Nebo Cetkie. Nebo dokonce člověk. A pak se řeší zbytečné komplikace!

Takže jsem většinu času věnoval ochraně svého oblíbeného místa. Někdo hlídá dům, někdo zahradu. Já hlídám gauč, svůj gauč!

Myslím si ale, že na opravdová venkovní dobrodružství bude času dost. Léto se blíží a já si energii šetřím na správný okamžik. Není potřeba spěchat. To je jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem se za svůj život naučil!

Teď vás už pozdravuji ze svého stanoviště mezi polštáři a přeji vám krásné dny. Děkuji, že na mě myslíte a podporujete mě. Jsem zvědavý, co mi přinese červen. Snad hlavně dostatek odpočinku, protože s příchodem léta bude určitě potřeba nabrat síly.

Tak zase příště!
Váš Rafael