Report k 4/2025

Ahoj, přátelé Sansy,

Tak jestli jste si mysleli, že Vás vaše kočka někdy nenáviděla… Sansa Vás v dubnu strčila do kapsy. Přišel totiž ten den. Den, kdy do ruky padl kartáč. A s ním i celá naše česací sebevražedná mise.

Hned jak spatřila nástroj hrůzy, tvář se jí stáhla do výrazu „no to si děláš srandu“. Snažila se zmizet, rozplynout, teleportovat, ale marně.
A pak to začalo. Vyčesávání chlupů, které trvalo snad déle než natáčení Pána prstenů. Když jsme skončili, měli jsme vedle sebe kupu chlupů, která by klidně mohla dostat vlastní jméno a občanku. Tvářila se jako „Super. Tak jste mě zmenšili na polovinu a ještě si z toho možná upletete svetřík, vy zrádci.“

Po této traumatické zkušenosti odkráčela na terasu s pohledem naprostého znechucení, co už dál nemá sílu komentovat. Lehla si, nastavila bok sluníčku a okázale ignorovala veškerý lidský pohyb. Ale POZOR! ne že by Vás nesledovala. Sansa je pasivně-agresivní profík. Seděla, koukala z pod škrabadla přes půlku zahrady a vysílala pohledy „jak si tohle hodláte odčinit?“ Mňouknout? To ne. Ale zvednout obočí (pomyslně) a otočit se zády? Mistrovsky.

Díky Vám, jejím virtuálním rodičům, si mohla užít jaro ve stylu kočičí módní přehlídky i když teda s výrazem modelky, co právě zjistila, že jí přistřihli ofinu bez dovolení. Ale nebojte, chlupy sice zůstaly na kartáči, ale Sansa si důstojnost uhlídala. Těsně.

Mějte se krásně a pokud Vás doma někdo nenávidí očima z gauče, kde před chvílí proběhla údržba kožichu… gratulujeme. Máte doma malou Sansu.

Váš tým Šklíby