Report k 9/2024

Milí adoptivní rodiče Sansy,

máme za sebou měsíc září, kdy se začíná pozvolna měnit počasí, a to znamená jediné – nastal čas, kdy se z kočiček stávají mistři lenošení! A pokud jde o naši Sansu, můžeme s jistotou říci, že ona se této sezóně přizpůsobila s maximálním nasazením!

Když se teploty začaly pohybovat směrem dolů, Sansa nečekala ani chvíli a okamžitě si vybrala své místo – gauč v obýváku. Ale ne jen tak ledajaký gaučový kout! Našla si útulné zákoutí mezi polštáři, kde skoro nešla vidět. Na první pohled byste ji ani nepoznali, možná jenom podle jemného mňouknutí nebo šimrání ocáskem. Máme menší podezření, že hrála na schovku – ale ne s ostatními kočkami, ale s námi!

Jednou se totiž přihodila zajímavá příhoda. Sansu nebylo nikde vidět. Zavolali jsme ji, ale ticho. Začali jsme ji hledat, kde by mohla být – prohledali jsme všechna její oblíbená místa: škrabadlo v patře, skříňky, pod postelí, dokonce i v kuchyni (víte, jak kočky rády sledují, co se tam děje). Ale nikde ani chloupek. Až když jsme procházeli kolem gauče, něco nás zaujalo. Zpod jednoho polštáře lehce vykukoval Sansyn chlupatý ocásek, který se nepatrně pohl. Bylo to jako hledání jehly v kupce sena, ale tentokrát to byla Sansa v hromadě polštářů!

Jednou jsme ji přistihli ji při jednom z "nočních výletů" po bytě, kdy honila svoji oblíbenou myšku (tu plyšovou, naštěstí!). Tiché šustění plyšové hračky nás v noci probudilo – Sansa si nebrala servítky a s nadšením honila svou "kořist" po celém obýváku. Zřejmě si myslela, že jí tma poskytuje jakousi “anonymitu”. Ráno, když jsme našli její myšku uprostřed místnosti, se tvářila nevinně, jako by nám chtěla říct: „Co? Já? Kdepak, já jsem tu celou noc spala...“

Rádi Vám přineseme další zprávy o jejích podzimních aktivitách, a kdo ví, možná příště najdeme další polštář, ve kterém se ztratí!

Děkujeme Vám, že Sansu na dálku podporujete a umožňujete jí takhle pohodlný a bezstarostný život. Těšíme se, co nám přinese další měsíc!

S pozdravem,
tým Šklíba a Sansa