Report k 8/2026

Ahoj, moji milí virtuální rodiče!

Mám pro vás úžasnou zprávu! Přebírám velkou a důležitou štafetu po našem úžasném Larsovi, který našel svůj vysněný domov! Moc mu to všichni přejeme a máváme mu na cestu. A kdo že teď bude plnit vaše srdce novými zprávami? Já! Váš Simsim!

Možná si říkáte, jestli mi není líto, že jsem neodjel s ním. Kdepak! Můj domov je totiž přesně tady ve Šklíbě. Zbožňuju ten ruch, neustálé drbání za ušima a lidi, kteří mě obklopují. A že mi nefungují očka a jsem slepý? Pch, to je přece detail! Já svět vnímám po svém – nosem, fouskama a hlavně srdcem.

Během srpna jsem dokázal, že pro mě žádná tma neexistuje. Našel jsem si tu perfektní kočičí partu, která mě bere přesně takového, jaký jsem. Běháme spolu po místnosti, skáčeme přes překážky a já se držím těsně za nimi podle zvuku tlapiček a tříštění věcí. Když do něčeho vrazím? Svedu to na to, že to byla taktická manévr-pauza! Zrovna včera jsme pořádali večerní divoké dostihy. Kamarádi naháněli pěnovou kuličku a já, vedený jen svým dokonalým sluchem, jsem jim ji v nejlepším momentu vyfoukl přímo před čenichem. To byla vteřina slávy!

Když zrovna nepořádáme dostihové přebory, jsem ten největší pátrač po lidské náruči. Jakmile ucítím, že si někdo sedne na zem, využiju své schopnosti dokonalého navigátoru a během sekundy mu sedím na klíně. „Simsime, ty jsi ale blesk!“ slyším pak. Samozřejmě že jsem! Kdo zaváhá, nemá nejlepší místo na drbání.

Takže můj začátek v této štafetě? Trochu akční hrdina, trochu mistr navigace bez mapy, ale hlavně neuvěřitelně šťastný kocour. Jsem moc rád, že jste se rozhodli prožívat moje dobrodružství se mnou a že mě podporujete. Slibuju, že vám do příštích reportů pošlu spoustu radosti a další hromadu veselých kousků!

Děkuji, že tu pro mě jste!
Tým Šklíby a Simsim