Report k 1/2026

Ahoj, přátelé našeho Sinclaira,

leden se u nás nesl ve znamení zimy, tepla a absolutního odmítání zbytečného pohybu. A Sinclair si tenhle koncept osvojil opravdu rychle. Hned na začátku měsíce jsme ho přistihli, jak sedí u stolu a velmi soustředěně kouká na okousanou nohu. Seděl tam dlouho. Opravdu dlouho. Bylo jasné, že se nejedná o náhodné pozorování, ale o hlubokou analýzu. Kdo to udělal. Kdy. A jestli by nebylo vhodné zkontrolovat i zbytek stolu. Nakonec odešel bez komentáře, ale pocit, že případ ještě není uzavřený, zůstal.

Lednovým pokladem číslo jedna se stala dřevěná rybička, kterou dostal na Vánoce. Sinclair se rozhodl, že rybička patří výhradně jemu a podle toho s ní také zacházel. Nosil ji z místa na místo, občas si ji přisunul blíž a jindy na ni jen upřeně koukal, aby měla jasno, kde je její místo. Pokud rybička na chvíli zmizela z dohledu, následovala okamžitá kontrola terénu. Rybička nalezena. Klid obnoven.

Další lednovou kapitolou bylo testování pelíšků. Sinclair se rozhodl, že musí vyzkoušet úplně všechny, protože co kdyby některý byl ještě lepší než ten předchozí. Lehl si, převalil se, upravil se, chvíli zůstal a pak se přesunul dál. Některé pelíšky byly schváleny, jiné zamítnuty a pár jich bylo okamžitě zabráno bez možnosti další diskuze.

Ven se mu v lednu moc nechtělo. Zima není jeho styl. Místo toho si zamiloval gauč, teplo a dlouhé nicnedělání. Rozvalil se tak důkladně, že vypadal, jako by se stal jeho součástí. Leden byl zkrátka měsícem pohodlí, rybičky, pelíšků a velmi důležitých kočičích rozhodnutí.

Děkujeme vám, že jste s námi i v novém roce, že podporujete Sinclaira i ostatní kočky ve Šklíbě a že díky vám mají klid, teplo a prostor dělat přesně to, co jim dělá dobře. Moc si toho vážíme.

Váš tým Šklíby