Report k 3/2026

Ahoj, milí virtuální rodiče, tady Sinclair.

Upřímně… já jsem březen celý tak nějak prospal. Fakt. Já jsem prostě Dřímal a podle toho to taky vypadalo. Spal jsem kde se dalo, kdy se dalo a hlavně jak se dalo.

Jednou jsem to zapíchl vedle květináče. Normálně jsem si tam lehl a usnul, jako by to bylo úplně normální místo na spaní. Prý to vypadalo dost zvláštně, ale mně to přišlo ideální. Trochu hlíny, trochu klidu, co víc si přát.

A pak přišel vrchol. Postel. Člověčí postel. Úplně celá pro mě. Nikdo mě nerušil, nikdo mě nevyháněl, prostě jsem si lehl doprostřed a spal jak král. Tohle bych klidně zavedl jako standard.

Jednou jsem se ale rozhodl, že se půjdu podívat ven na terasu. Otevřely se dveře, já vyšel, udělal pár kroků… a okamžitě jsem si řekl „No tak tohle ne.“ Zima, studená podlaha, vítr… otočil jsem se a šel zpátky dovnitř. Já si počkám na jaro!

Protože až bude teplo, tak to bude jiná. Kytičky, hračky, pohyb… to je moje. Já si to vynahradím. Zatím ale jenom spánek.

Takže takový byl můj březen. Spal jsem, odpočíval jsem, spal jsem… a mezi tím jsem si odskočil zjistit, že venku je fakt ještě zima.

Moc vás zdravím a děkuju, že na mě myslíte. Já si jdu zase lehnout!

Váš Sinclair

Váš tým Šklíby