Report k 8/2026

Ahoj, moji milí virtuální rodiče,

srpen? To byl můj měsíc! Tedy hlavně můj měsíc odpočinku. Každý pelíšek byl můj, každý koberec byl můj a každý gauč? Samozřejmě taky můj! Kam si lehnu, tam je moje. „Sinclaire, ale vždyť tohle je naše místo!“ No a? Bylo. Pak jsem si lehl. Takže už není. Jednoduchá matematika! A jestli se vám zdálo, že mě přes den moc nevidíte, tak jste se dívali špatně. Já jsem byl všude… jenom jsem byl zrovna někde natažený!

Největší srpnovou zábavou ale bylo chytání sluníčka na terase. Kam dopadl paprsek, tam jsem se okamžitě objevil. Sluníčko se posunulo? Já taky! „Sinclaire, ty nás snad sleduješ?“ Prosím vás… já sleduju slunce, ne vás! To je úplně jiná věc. Když se sluníčko přesunulo na druhou stranu terasy, zvedl jsem se a šel za ním. Žádné zbytečné pobíhání, žádné sportování. Jen krásný, pomalý přesun za teplem. Efektivita především!

A pak mě jednou přistihli při zívání. Prý krásná fotka. No nevím… jakmile jsem otevřel pusu, ukázalo se, že mi chybí přední zoubky, takže z plánovaného majestátního kočičího zívnutí vzniklo něco mezi „jsem strašně unavený“ a „kdo mi snědl zuby?“ „Sinclaire, ty jsi ale roztomilý!“ Tak to tedy pozor! Já jsem se snažil působit drsně! Jenže bez předních zoubků se těžko buduje respekt…

Takže jsem si srpen krásně užil. Spal jsem, válel jsem se, opaloval jsem se a samozřejmě jsem pečlivě kontroloval, jestli jsou všechny pohodlné pelíšky stále na svém místě. Byly! Protože jsem je měl všechny pod kontrolou. A kdyby vám někdo tvrdil, že jsem se celé dny jen povaloval, tak mu nevěřte. Já jsem byl zaneprázdněný. Odpočinek je totiž velmi náročná disciplína!

Tým Šklíby a Sinclair