Report k 4/2025

Ahoj, přátelé Albuse,

Albus si duben užíval… no jak jinak než v klidu, tichu a s lehkou dávkou sarkasmu ve výrazu.
Zatímco ostatní pobíhali po zahradě jak torpéda, Albus si vybral svůj styl! pomalu, důstojně, s důrazem na pohodlí…

Jeho pelíšek? Stále oblíbený. Přes den se do něj natáhl, když přes okno svítilo slunce a nasvítilo ho tak krásně, že vypadal jako hlavní hrdina v reklamě na pohodu.
A když zrovna neležel v kukaňovém chrámu klidu, vydal se na komodu. Protože ano, komoda = JEHO.
Seděl tam, koukal na nás a lehce nakláněl hlavičku, jako kdyby se snažil pochopit, proč běháme po domě, když on už dávno ví, že všechno důležité se děje na horní polici.

A jeden večer?
Přísaháme, že nám vyplázl jazyk.
Jako takovou mini pomstu za to, že jsme ho vyrušili při zaslouženém odpočinku u západu slunce.
Ne moc. Jen lehce. Jemně. Tak, aby to nebylo trestné, ale přesto výmluvné.
Pohled říkal „Ano, já si tu odpočívám, západ krásný, vítr lehký… a vy mi sem vtrhnete s foťákem? Fakt jo?“

Díky Vám, jeho virtuálním rodičům, mohl Albus i duben trávit přesně tak, jak mu vyhovuje…nerušeně, pohodlně, ve svém tempu, občas s jazýčkem ven a se stoprocentní kontrolou nad vším, co se šustne.
A jestli v květnu přijde víc slunce, připravíme mu lehátko, brýle a možná i piña coladu.

Mějte se krásně a když Vás doma někdo sleduje shora s výrazem „tohle je moje klidová zóna, lidská bytosti“, věřte… duch Albuse je s vámi.

Váš tým Šklíby