Kdy je správný čas vzít kotě od maminky – a proč na tom záleží

Koťata jsou nádherná a lákavě působí už ve věku několika týdnů. Není proto divu, že se mnozí zájemci ptají, „kdy už si ho můžu vzít domů?“ Odpověď je ale jasná:

Nejdříve ve věku 12 týdnů.

Toto pravidlo není jen doporučení útulků a chovatelů – je to i požadavek stanovený zákonem.

Co říká zákon?

Podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, § 13a odst. 1 písm. j):

Zakazuje se „prodávat, darovat nebo jinak pozbývat mláďata savců před dosažením věku, kdy jsou schopna samostatného příjmu potravy, nejdříve však ve věku 50 dnů“.

To znamená, že z právního hlediska nesmí být kotě odebráno dřív než v 7 týdnech věku – a i tato hranice je naprosté minimum pro přežití, nikoli pro zdravý vývoj.

Zodpovědní chovatelé a útulky proto ctí doporučení odborníků a koťata vydávají až ve věku 12 týdnů, kdy jsou plně připravená na samostatný život.

Vývoj kotěte týden po týdnu: proč 12 týdnů opravdu není moc

1.–2. týden:

• Kotě je zcela závislé na matce – saje mléko, nevidí ani neslyší

• Tělo není schopné regulovat teplotu bez pomoci matky

• Imunitu získává výhradně z mateřského mléka

  
  

3.–4. týden:

• Otevírá oči a začíná slyšet

• Dělá první krůčky a začíná si hrát se sourozenci

• Pomalu zkouší tuhou stravu, ale stále potřebuje mléko

5.–6. týden:

• Probíhá sociální učení – jak si hrát, komunikovat, používat zuby a drápky

• Učí se od matky hygienickému chování a používání kočičího záchodu

• Imunitní systém se stále vyvíjí, mateřské mléko je stále důležité

7.–8. týden:

• Kotě už samo jí, ale stále se často kojí

• Zlepšují se motorické schopnosti, rychle se rozvíjí mozek

• Probíhá klíčová fáze socializace – kontakt s lidmi i ostatními zvířaty formuje jeho povahu

9.–12. týden:

• Upevňuje si sociální dovednosti, učí se samostatnosti

• Dochází k imunitnímu zlomu – protilátky od matky mizí, ale vlastní imunita ještě není plně vybudovaná

• Je ideální čas pro první očkování a přechod do nového domova

Co hrozí kotěti odebranému příliš brzy?

Koťata odebraná dříve než ve 12 týdnech věku jsou často:

• Vystresovaná, plašší, úzkostná

• Hůře socializovaná, neumí si hrát, špatně komunikují s jinými kočkami

• Náchylnější k nemocem kvůli slabé imunitě

• Více vázaná na člověka, což může vést k problémům se samotou a chováním

• Náchylná k problémům s hygienou a zuby

A co když je kotě nalezené nebo osiřelé?

V případě nalezenců je situace jiná – není-li kočka, která by se o mládě postarala, musí se člověk ujmout role náhradní mámy. Ale i tehdy by nemělo být kotě nikdy samo – ideální je alespoň jeden sourozenec, nebo později začlenění k jiným kočkám.

Sirotky je třeba krmit speciálním kočičím mlékem, udržovat v teple, masírovat k vyprazdňování, trpělivě učit vše, co by jinak naučila matka.

Na první pohled se může zdát jako ideální řešení přidat k jiné kočce, která právě kojí.Jenže v praxi to často není bezpečné ani vhodné.

1. Riziko přenosu nemocí

Kotě, které pochází z neznámého prostředí, může být nositelem infekčních onemocnění nebo parazitů, a i když vypadá zdravě, může ohrozit nejen samotnou kočku, ale i její vlastní koťata. Kočky mohou být přenašeči virů jako panleukopenie, herpesvirus, kalicivirus, FIV nebo FeLV, aniž by to bylo na první pohled patrné.

2. Kočka může kotě nepřijmout

Kočky jsou velmi vnímavé na pach – „cizí“ kotě, které necítí jako své, může odmítnout, odstrčit nebo dokonce napadnout. To platí zejména v období, kdy chrání svá vlastní mláďata. Snaha o přidání nalezence tak může skončit tragicky.

3. Stres pro obě strany

Zásah do pečujícího vztahu může způsobit stres i pro kojící kočku, která se může začít vyhýbat svým vlastním koťatům, ztratit mléko nebo se chovat nestandardně. Může se také zhoršit její zdravotní stav, zejména pokud je už sama vyčerpaná péčí o svá mláďata.

Co tedy dělat místo toho?

• Pokud je nalezené kotě v kritickém věku (do 4 týdnů), je nejbezpečnější zajistit mu umělý odchov – tedy speciální náhradní kočičí mléko, teplo a intenzivní péči.

• Je možné hledat náhradní kočku-mámu, ale vždy jen po důkladném veterinárním vyšetření obou stran a s opatrným sledováním jejich vzájemné interakce.

• Pokud máte doma kočku, která je klidná, zdravá a má mateřské instinkty, může přijmout nalezence později jako „tetu“ – ale vždy s respektem k jejímu prostoru a tempu.

Dobře míněná pomoc nesmí ohrozit další zvířata. I když nás představa „kočičí adoptivní maminky“ dojme, v praxi to často znamená víc rizika než užitku.

Shrnutí

Kotě má právo být kotětem – a potřebuje čas.

Věk 12 týdnů není přehnaná opatrnost. Je to to nejlepší, co mu můžete do života dát.

Zdravé, dobře socializované a psychicky vyrovnané kotě vám to později stokrát vrátí – v klidu, důvěře i lásce, kterou vám bude dávat po celý život.